← Novinky

Nagánova zpráva z MS v LOB

Poslední únorový týden se v estonském Kääriku konalo Mistrovství světa v lyžařském orientačním běhu a já jako nejmladší člen českého repre týmu jsem byl u toho.

Do Estonska jsme se rozhodli jet auty, což bylo podle nás z hlediska rizika nakažení covidem někde na letišti či v letadle bezpečnější. Po dvou dnech v autě jsme dorazili na místo, kde jsme byli hned otestováni a do výsledků testů zavřeni v karanténě na hotelu. Mně vyšel pozitivní test, ale nakonec se ukázalo, že šlo o falešný poplach. Zdravotní opatření byla velmi pečlivá. Roušku jsme museli nosit pořád a sundat jsme si ji mohli pouze během závodu, na pokoji, anebo při jídle. Zároveň jsme se nesměli vídat s ostatními týmy. Na stravování jsme měli přesně vymezený čas a jídlo jsme si museli nandávat v gumových rukavicích.

Centrum závodů bylo situováno v osadě Kääriku s asi třemi domy ale hlavně rozsáhlým sportovním areálem s halou a několika dalšími sportovišti. Vše bylo utopené uprostřed lesů se spoustou pahorků, kudy se vinuly standardní závodní tratě a upravované lyžařské magistrály.

V terénu byla připravena velmi hustá síť stop, zejména čárek vyjetých skútrem. Při stíhačce se pak v prvním motýlku objevil zcela nový prvek, tedy mnoho vzájemně se dotýkajících stop ve tvaru kolečka, což byla mapově jedna z nejnáročnějších částí. Tratě byly velmi zajímavé a především hodně náročné. Od startu do cíle jsme se buď promotávali hustou sítí čárek, nebo řešili náročné volby. Čas na odpočinek nebyl prakticky nikde. Ostatně starší a zkušenější závodníci hodnotili závody jako jedno z nejtěžších mistrovství světa.

A jak se mi dařilo?

Sprint – zpočátku jsem jel poměrně čistě a plynule, ale půlminutová chyba na pátou kontrolu mě trochu rozhodila a v do cíle jsem stačil nasekat ještě pár chyb. Ani fyzicky se mi nejelo nejlíp. Sníh byl oproti ledovatému modelu, který se jel den předtím, mokrý, těžký a dost pomalý. Při premiéře tedy z mého pohledu slabší průměr – 42. místo.

Pursuit, čili stíhačka – začalo se dvěma okruhy v čárkách, do kterých jsem celkem bezhlavě vlítnul a udělal tříminutovou chybu. Většinu následující trati jsem jel s dalšími českými závodníky, Vojty Matušem a Bartošem. Na konci jsem je však trhnul a dojel kus před nimi. Ani při tomto závodě mi to moc fyzicky nešlo. Sníh byl stejně pomalý jako při sprintu a navíc začal být dost špinavý. Umístění obdobné – 41. místo.

Middle – den před závodem přišla velká obleva a značná část tratí roztála, což znamenalo, že pořadatelé museli v noci před závodem postavit nové tratě v prostorech, kde sníh ještě zbyl. Ale i tak se jim podařilo připravit těžký a pěkný závod. A co se týče mé osoby, tak byl rozhodně můj nejpovedenější závod. Sice jsem zpočátku po ztrátě kontaktu s mapou nechal minutu na dvojku a pak ještě další minutu na pětku kvůli špatné volbě, ale zbytek trati jsem jel celkem dobře mapově a fyzicky se mi jelo výborně. A výsledek? 25. místo, za nějž mně pochválil i můj trenér.

Celkově jsem odjel dva průměrné závody a jeden dobrý. Hlavně jsem ale posbíral řadu cenných zkušeností a vím, v čem se musím zlepšovat.

Nagáno

Mapa s chybou na sedmou kontrolu

chyba ve stíhačce

Mapa s chybou na první kontrolu

chyba na middlu

Josef Nagy razící ve vysoké rychlosti kontrolu Josef Nagy přejíždějící přes lávku potok Mapa sprintu z MS

Radovan Kunc | 13. 3. 2021