Zlatá tečka za LOB sezónou
text Mary Lesák
Na konci března jsme se já („Mary“ Lesák) a „Nagáno“ (Pepa Nagy) vydali spolu s výpravou české reprezentace na Mistrovství Evropy v lyžařském OB, které se konalo ve finském Posiu, vzdáleném jen 50 km od polárního kruhu.
Program ME byl netradičně zahájen štafetovým závodem pro dorost a juniory a sprintovými štafetami dvojic dospělých.
Oproti českým LOBům, kde bývá většina stop „plných“ a menší procento „čárek“, tady bylo vše naopak, když pořadatelé do pokynů uvedli, že skútrových stop nás čeká 80 %.
Do prvního závodu jsme vlétli ostře a štafetu jsme s Jáchymem Šubrtem a Kubou Turkem dovezli na krásném bronzovém místě za prvními Finy a druhými Švédy. Ve sprintových štafetách pak získal Nagáno s Agnes Hlaváčovou pěknou 7. příčku.
Hned další den byl na programu sprint. Má předstartovní nervozita byla značná, ale tím, že jsem startoval hned za jedním z favoritů závodu Finem Vippolou, byla moje motivace dojet ho na trati naštěstí větší než stres. Při prvním pohledu do mapy jsem okamžitě věděl, že se opravdu budu muset hooodně hlídat, abych neodjel do „prrryč“. Trať byla ideálním postupem 3,7 km dlouhá a měla 11 kontrol. Od startu jsem jel tzv. ve flow, cítil jsem se dobře a koncentroval se na mapu. Už před otočením mapy jsem měl Fina na dohled a tušil jsem, že by to mohl být dobrý výsledek. Po otočení mapy se stoupalo na hřeben, což bylo asi největší stoupání, a následně se sjíždělo do poslední pasáže závodu. V rychlém sešupu jsem přehlédl jednu odbočku, ale při dokouknutí do mapy jsem zjistil, že můžu využít o chlup delší volbu. Po heroickém finiši mi v cíli trenér dorosteneckého týmu „Vodr“ oznámil, že jsem prý vyhrál, nebo co?! Poté co mi podal ruku finský trenér, mi došlo, že to je asi pravda a jsem mistr Evropy! Dařilo se i Nagánovi, když se v mužích umístil na výborném 14. místě.
Finští pořadatelé nás nešetřili a beze dne odpočinku následoval třetí závod, middle. V každém závodě bylo použito jiné měřítko a už jen to bylo zrádné pro přeladění hlavy. Hned za druhou kontrolou závodu přišel hlavolam v podobě změti oplocenek a čárek, kde nebylo jednoduché rozeznat, jaký zvolit postup a kudy jet. A jak jsem tak mapoval, lyže se mi zasekla o stromek a už jsem ležel. Sníh jsem měl všude, i pod brýlemi a v mapníku. Než jsem všechen sníh vyklepal, minul jsem odbočku a musel jsem se vrátit. Dál už závod pokračoval vcelku bez problémů, ale tento pád s drobnou chybkou mě stál „bednu“, skončil jsem čtvrtý se ztrátou 17“ na třetího. Nagáno pak v dospělých na middlu dojel dvacátý.
Poslední závodní den, kdy už jsem cítil značnou únavu, se jel fyzicky náročný long. Hned po 3. kontrole přišlo dilema ve volbě postupu a bohužel jsem nezvolil ten nejšťastnější. Tratí jsem se protrápil, ale i tak jsem skončil na solidním 5. místě, vzhledem k délce trati s ne až tak hroznou 47“ ztrátou na třetího. Nagáno si v longu dojel pro pěkné 16. místo.
Celkově za sebe považuji tuto výpravu za úspěšnou, lyžařské podmínky byly skvostné, prašánek, teploty pod nulou, sluníčko, polární záře…
